Už ve starověku, v období antiky, byly známé účinky kovového stříbra na vodu. Alexandr Veliký při svém tažení na východ vezl s sebou zásoby pitné vody ve stříbrných nádobách, ve kterých se nekazila. Lidé dlouhou dobu neznali pravé příčiny tohoto jevu, až s objevem mikroorganizmů se přišlo na to, že stříbro je pro většinu z nich smrtelně jedovaté už v minimálních množstvích. Tento efekt vědci nazvali oligodynamické působení stříbra, které se najvýrazněji projevuje u stříbrných nanočástic, maličkých částeček o rozměrech několik milióntin mm.

Téměř každý člověk se už setkal s tzv. černěním stříbrných předmětů, které vzniká chemickou reakcí sloučenín síry z ovzduší a povrchem kovového stříbra a je vlastně základem působení pravého koloidního stříbra. Bakterie mají ve své buňečné membráně aminokyselinu cystein s obsahem síry (S-II). Tato aminokyselina je hlavním cílem stříbrné střely - nanočástice - která sa na ni chemicky velmi pevně naváže a síru z ní doslova vytrhne. Membrána sa proděraví a bakterie hyne. Podobně působí na aminokyselinu N- formylmethionin. Jejím zničením nanočástice znemožní růst a rozmnožování mikroorganizmu.

Odlišná perspektiva

Antimikrobiální vlastnosti stříbra zaznamenala již staroindická medicína. K využití stříbra jako dezinfekčního prostředku ve větší míře došlo teprve v čase Římského impéria. Všechny patricijské domy uchovávaly poživatiny ve stříbrných nádobách a do mléka a tekutin se ukládaly stříbrné mince. Tento zvyk se uchoval i ve středověku. Užívání stříbrných příborů a stříbrného nádobí bylo samozřejmostí. I nádoby na svěcenou vodu v kostelech byly ze stříbra, voda v nich byla prakticky sterilizovaná.

Největší érou koloidního stříbra bylo období mezi světovými válkami. Stříbro se užívalo jako prvotní medikace k léčbě přenosných chorob a užívalo se ústně i nitrožilně. Ale v průběhu druhé světové války se na trhu objevily sulfonamidy a pak antibiotika. Tedy léčiva na stejné nemoci, ale levnější s výhodou snadného skladování ve formě kapslí a později tablet.

V neprospěch koloidního stříbra sehrála roli ještě jedna skutečnost a to že               v průběhu šedesátých let minulého století se začal důsledně a v mezinárodním měřítku prosazovat princip, že přírodní látky v naprosto čisté podobě nesmí být patentovány jako léčiva. To znamenalo, že na jejich vývoj, výrobu a prodej nemůže vzniknout nikomu výlučné právo. Tato okolnost také způsobila přechod z používání stříbra na používání antibiotik a tak vlastně to byl symbolický přechod od léčení       k velkému byznysu.

V roce 1993 v podstatě únik informací o vybavení kosmonautů opětovně způsobil zájem o koloidní stříbro. Veřejně vyšlo najevo, že jak američtí, tak i ruští kosmonauti, tedy osoby, jejichž zdravotnímu stavu je věnována krajní péče, odlétají do vesmíru se zásobami koloidního stříbra, určeného pro širokospektrální zdravotní i hygienické použití.

V roce 1997 byla zveřejněna zpráva, že hlavní lékař amerického ministerstva obrany pověřil speciální tým expertů zjistit nejúčinnější antivirové, antibakteriální a antiseptické látky, která by mohla být rychle k dispozici pro válečné operace - vítězem se stalo koloidní stříbro.

Zdroj: The Silver Institute, Washington, D.C., 1999